Svátek

Dnes je 20.11.2018

Svátek má Nikola

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Den industrializace Afriky
  • Světový den dětí
  • Světový den chronické obstrukční plicní nemoci

Zítra má svátek Albert

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Den filosofie
  • Světový den televize
  • Světový den pozdravů

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 214
TÝDEN: 518
CELKEM: 251453

Navigace

Obsah

Ředitelé školy

 

Prvním ředitelem školy se v roce jejího založení stal Jan Hugo Bareš (1899 –1986). Po studiích na žižkovské reálce a na učitelském ústavu začal vážně uvažovat o hlubším hudebním vzdělání. U jeho hudebních začátků stáli dirigent, hudební teoretik a skladatel Josef Piskáček (1883-1919) a Karel Moor (1873-1946), skladatel a dirigent. Pod rukama těchto zkušených hudebníků vyzrál i Bareš v úspěšného hudebního skladatele a dirigenta. Po krátkém působení v Osieku (v Jugoslávii) zakotvil ve 30. letech v Českých Budějovicích. Zde vznikly jeho první operety „Východní láska“, „Na Bílém zámečku“ a „Děvče z krčmy“. Byl iniciátorem vzniku Plzeňského salonního orchestru. K 25. jubileu umělecké práce věnoval J. H. Barešovi laskavá slova skladatel Josef Bartovský: J. H. Bareš náleží k těm českým skladatelům, jejichž štítem je poctivost a pravdivost. Nejen v Plzni, ale v celých západních Čechách i v největším kulturním středisku je znám nejen jako skladatel jemných, vkusných a hudebně čistých děl, ale i jako zkušený dirigent… Po válce našel své místo jako pedagog v Rožmitále pod Třemšínem. On stál u začátků výchovy k hudbě v Rožmitále. Z rodinných důvodů odešel v roce 1956 na Slovensko, kde působil jako ředitel LŠU v Košicích. Po návratu domů se věnoval mj. profesionálnímu psaní not, vedl zde i pěvecký sbor učitelek. Podle svých možností navštěvoval místní LŠU, zajímal se o hudební dění, ale nakonec zemřel opuštěn v místním Domově důchodců v roce 1986.

Druhým ředitelem školy se stal v roce 1956 Václav Froněk (1910 – 1970) z Plzně, jehož předchozím působištěm byla hudební škola v Plasích. Studoval houslovou hru u profesora Bedřicha Voldana na Pražské konzervatoři, kde složil státní zkoušku. Ačkoliv bydlel v Plzni, většinu času se zdržoval ve škole, kde v ředitelně dokonce i přespával. Brzy navázal styky s místními amatérskými hudebníky, založil i jakýsi skromný orchestr, se kterým na některých vystoupeních školy sám účinkoval jako sólista. Kromě houslové, klavírní hry a hudebních nauk učil několik žáků na dechové nástroje, z nichž Josef Toman (pozoun) byl přijat ke studiu na konzervatoři. Ze schopnějších žáků utvořil houslový soubor, který pak často vystupoval při různých akcích školy, účastnil se i soutěží. Neúnavně sháněl pro školu notový materiál, jehož každý svazek pečlivě popsal a opatřil evidenčními čísly. Notový archiv se za jeho působení neobyčejně rozrostl a dodnes tvoří většinu veškerého školního notového materiálu. Zorganizoval nahrávání schopných žáků i zmíněného houslového souboru na gramofonové desky. Václav Froněk byl neobyčejně obětavý člověk, kterému se zdejší škola stala životním posláním. Věnoval jí většinu svého času, snažil se o zviditelnění školy nejen v Rožmitále, ale i v celém tehdejším blatenském okrese, organizoval tzv. výměnné koncerty mezi naší školou a školami v Blatné a v Březnici. Navázal také vztahy s hudební školou ve Vraném nad Vltavou (s tehdejším ředitelem Přenosilem), tamější školní symfonický orchestr několikrát v Rožmitále vystoupil a dokonce s ním měli čest jako sólisté hrát tehdy nejvyspělejší houslisté Hubert Hoyer a Antonín Svoboda. Hubert Hoyer vzpomíná: Když jsem vešel do ředitelny, pana ředitele nebylo přes hustý kouř cigaret téměř vidět. Seděl obvykle u stolu a něco psal, buď noty nebo popisoval přírůstky notového archivu, nebo vyplňoval třídní knihy či různá školní hlášení. Usmál se na mne, se slovy „otevři si housle“ mne pozval dál a hodina začala. Občas při hodině přikládal do kamen uhlí, které poléval vodou, aby déle vydrželo. Na plotně kamen stála neustále plechovka s vodou, aby se zvlhčoval vzduch. Byl spravedlivý, i když přísný a důsledný. Zlobivé žáky vytahával za vlasy, naštěstí jsem mezi ně nepatřil. Měl jsem ho opravdu rád, obdivoval jsem jeho hru na housle a ta mne vlastně k houslím přivedla, původně jsem začínal na klavír. Lze jen obdivovat, že spolu s jedinou učitelkou dokázali vyučovat takové množství žáků v podmínkách velmi skromných. Ve škole byly pouze ředitelna, kde se vyučovaly i hudební nauky, a jedna učebna klavíru. Třetí místnost byla cvičebna. Podle zájmu vyučoval panředitel Froněk i o prázdninách. V roce 1961 byl stižen srdečním infarktem a na školu se již nevrátil. Zúčastnil se jako host ještě koncertu u příležitosti oslav 15. výročí založení školy v roce 1967 v tehdejším kinosále. Dožil v Plzni ve svém bytě v Rubešově ulici. Zemřel v ústraní v roce 1970. Jeho práce dosud nebyla dostatečně oceněna, ale dodnes se se stopami jeho působení setkáváme.

 

Po jeho odchodu byla vedením školy pověřena dosavadní učitelka klavíru Milada Folaufová, roz. Baliharová (1920 – 1998). Vystudovala ve válečných letech hru na klavír na Pražské konzervatoři. Výuce klavírní hry se věnovala ještě před založením hudební školy soukromě v hostinci U Janoušků (později budova hudební školy). Hrála též na varhany ve věšínské kapli. Po založení školy se stala její první učitelkou a působila v ní až do důchodu, přičemž ještě pak několik let vypomáhala. Vychovala řadu schopných klavíristů z nichž mnozí se hudbě věnují dosud. Nejvýznamnější místo zde zaujímají Vladimíra Štěpánová, roz. Šandová, Eva Hálová, Dagmar Eisenreichová a Hubert Hoyer. Vyučovala i hru na akordeon a hudební nauky. Byla pravým duchem celé školy, stála u jejího založení a celý svůj život zasvětila přísné, důsledné a velmi úspěšné výuce klavírní hry.

 

Karel Šuchman (1936 – 2008) nastoupil na naši školu v roce 1972 jako učitel houslí a dechových nástrojů. Po dvou letech se stal vedoucím pobočky a od roku 1976 ředitelem školy. Rázovitou osobu Karla Šuchmana není třeba detailně představovat. Vystudoval Střední pedagogickou hudební školu v Praze (později sloučena s konzervatoří), obor fagot a kontrabas. Vystřídal různá zaměstnání v družstvu Jednota, byl také knihkupcem. V oboru školství začal pracovat až příchodem do Rožmitála. Byl členem různých instrumentálních skupin (nejdéle působil v Permonu) a hrál v různých komorních sdruženích. Je zakladatelem dechového orchestru naší školy, kterému se věnoval ještě i krátce po odchodu do důchodu. Je pravidelným hráčem kontrabasu při místním provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Na školu přivedl řadu i přespolních učitelů (z Příbrami), z nichž mnozí zde působí dodnes. Vytvářel vhodné pracovní podmínky i prostředí pro práci v oboru. S mnoha jinými se zasloužil o přemístění školy do současné budovy. I po odchodu do důchodu vyučoval na pobočce v Bohutíně.

 

Hubert Hoyer (*1949) započal svou hudební dráhu v roce 1955 ve zdejší hudební škole. Zpočátku docházel na výuku klavíru k pí uč. Folaufové, později uchvácen houslovou hrou ředitele Froňka, přidal od roku 1957 i housle. Po odchodu ředitele Froňka byl půl roku žákem Ervíny Brokešové (spolu s Ant. Svobodou) a potom krátce žákem LŠU v Příbrami. V roce 1961 byl přijat k soukromému studiu u profesora konzervatoře Bedřicha Voldana, kde se v roce 1967 podrobil závěrečné zkoušce z hlavního oboru a hudební teorie. Z politických důvodů nebyl přijat na konzervatoř a musel zanechat i studia na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Záhy po absolvování vojenské služby v roce 1976 nastoupil zásluhou ředitele Šuchmana místo externího učitele houslí, později i klavíru v LŠU Rožmitál. Pro své aktivity v oblasti duchovní hudby (složil několik desítek opusů duchovních skladeb) a vzhledem ke svému náboženskému předsvědčení musel školu opustit v červnu roku 1983. Souběžně vykonával zaměstnání technologa odpadních vod v Příbrami. Jeho životním koníčkem je od mládí meteorologie a astronomie. Od roku 1966 je správcem meteorologické stanice v Rožmitále. Po listopadu 1989 se vrátil do ZUŠ nejprve jako externista, od školního roku 1990-91 jako interní učitel klavíru a houslí a jako korepetitor tanečního oboru. Několik žáků připravoval na další studium hudebního směru. V roce 1995 připravoval přechod školy do právní subjektivity a od roku 1997 je ředitelem školy. Byl zakládajícím členem Společnosti Jakuba Jana Ryby, nejprve byl jejím místopředsedou a od roku 1994 jejím předsedou. Od roku 1967 řídí místní provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby, vede místní chrámový sbor a působí jako regenschori farního kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. V roce 2011 odešel do důchodu. Na škole dále působí jako ekonom a učitel hry na housle.

Michal Filina (*1978)

začal sbírat své první hudební poznatky v pěti letech v LŠU v Plzni ve třídě paní učitelky Dany Šaškové, kde navštěvoval hodiny akordeonu. Po absolvování osmé třídy základní školy a současně sedmého ročníku v ZUŠ Sokolovská v Plzni, se stal v roce 1993 posluchačem prvního ročníku Konzervatoře v Plzni. Svá studia v předmětu akordeon ukončil v roce 1999 absolutoriem pod vedením prof. Ludmily Rottenbornové. V té době již procházel několika hudebními seskupeními v plzeňském hudebním podhoubí, kde si rozšiřoval hudební obzory o další hudební směry.  Ještě v roce 1999 byl přijat ke studiu 3. ročníku Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, obor akordeon – studium swingové interpretace u prof. Stanislava Bartáka. Od roku 2001 vedl svoji akordeonovou a klavírní třídu v Rožmitále. V roce 2008 dosáhla žákyně Julie Sýkorová, která se umístila na 2. místě v ústředním kole Národní soutěže ZUŠ ve hře na akordeon.  Byl dlouholetým vedoucím pobočky Bohutín, jímž byl jmenován v roce 2004 panem ředitelem Hubertem Hoyerem. Zde učil klavír, akordeon a hudební nauku. Tuto pozici zastával až do konce školního roku 2010/2011, kdy byl jmenován zřizovatelem školy (Městem Rožmitál pod Třemšínem) do funkce jejího ředitele. Také vyučoval v letech 2009 – 2011 hru na klavír a akordeon v pobočce Hvožďany.